(postřeh č.6 trenéra TEMPO MAKERS v roce 2023)
V poslední době mě zaujala vyprávění několika rodičů, kteří se svými dětmi narazili na skutečnost, že nemají tolik talentu nebo dosáhly věku, kdy už prostě na ně klub nebude dostávat peníze formou příspěvku nebo jak se dnes moderně říká dotace. Ano, o takových věcech dnes rozhodují peníze, ať se nám to líbí nebo ne. Řeči o tom, že dáme šanci všem, zase nejsou úplně pravdivé. Každý rozhodně nemůže být mistr republiky, Evropy nebo světa, což je logické. Chce ale sportovat a zvyšovat svoji výkonnost. Bohužel je jaksi přebytečný, proto musí z kola ven.
Dneska to funguje zcela jednoduše – klub potřebuje, abys děti vozily medaile, zviditelňovaly a propagovaly klub, hlavně trenéry, pohybovaly se mezi nejlepšími, prostě kluby potřebují sportovní vítězné typy již od útlého věku. Vidím spoustu talentovaných dětí, kteří překročily průměrnost a jsou v kategorii talentových dětí, přesto jim něco k tomu vrcholu chybí a tudíž jsou pro mnohé kluby po určitém čase nezajímavé. To není výmysl, ale realita dnešní doby.
Pro mnohé děti to může být opravdu velká rána na psychiku a rázem se pro kluky či holky, kteří doposud sport milují, zavírají dveře k jejich snu a mohou skončit na úplně opačném konci. Stává se to a často. Tato politika se mi vůbec nelíbí, ale všeobecně zapadá do atmosféry, která v dnešní době ve společnosti panuje. Průměrnost je jaksi out, výjimečnost in. Druhá šance se většinou nedává vzhledem k věku a penězům.
Kde hledat chybu? V systému, společnosti nebo je chyba úplně někde jinde? Odpověď není a nikdy nebude jednoznačná.
Znám oddíly, které pravidelně každý rok navyšují počty svých nových členů, aby se po dovršení určitého věku, se stejnou rychlostí těchto členů zase zbavili. Důvodem jsou příspěvky města nebo státu na tyto členy. Nikoho nezajímá, že trenérská kapacita klubů je nedostatečná a někteří nedostanou odpovídající péči, ale moc peněz dnes hraje hlavní roli. Rád bych se přesvědčil o omylu, ale bohužel mé informace jsou odlišného charakteru.
A pak je tu druhý problém. Najdou se trenéři, kteří by těmto dětem rádi pomohli, ale bohužel naráží na skutečnost, že požadují za tuto činnost adekvátní odměnu. Chápu, že v oddíle, kde zaplatíte členské příspěvky (nejsou až tak horentní díky dotacím) je to výhodnější, než si platit trenéra, který se vašemu dítěti věnuje individuálně a naplno. Osobně jsem zažil dost rodičů, kteří se u mě na tuto možnost informovali, ale po oznámení, že za to budu požadovat odměnu, se již neozvali. Své děti poté svěří lidem, kteří mají trénování jako svůj koníček nebo drobný přivýdělek, ale občas pokulhává kvalita. Nechci v tomhle opět paušalizovat, ale zkušenosti my napovídají, že mám v mnohém pravdu. Je to jako v dnešní společnosti se vším… hledáme to nejlevnější bez ohledu na kvalitu, a pak si stěžujeme. Co k tomu dodat…
Někdy je ale problém úplně jinde. Co třeba tlak ambiciózních rodičů na svého potomka, aby dokázal to, co nedokázali oni? Velký problém, ale o tom za týden…
Jirka, trenér TEMPO MAKERS