SLEDUJ OSTATNÍ BĚŽCE, ALE VŠÍMEJ SI JEN SÁM SEBE
Milí příznivci TEMPO MAKERS 🙂
Trendem dnešních doby je sdílení všeho, co sdílet jde. Přesně na takovém principu jsou vyvíjeny všechny ty běžecké aplikace. Můžete pohodlně sledovat, jak trénuje váš kamarád, kamarádka, prostě být na dálku v kontaktu a porovnávat si výkony. Na jednu stranu výborná věc, na druhou zlost.
Nejsem zastánce těchto aplikací, respektive společného sdílení informací mezi sebou. Pro mě, jako běžeckého trenéra, by to měla být výhoda, poněvadž mohu svého svěřence sledovat na dálku. Jenže jsem trenér, kterého zajímají hlavně pocity běžce a údaje z aplikace beru jen jako pomocný údaj. Poslední dobou zjišťuji, že mnohé může tohle sledování silně demotivovat zvláště, když ten druhý běhá rychleji a více. Tohle je velmi negativní stránka této „výhody“, proto doporučuji, aby si ti, co s tím mají problém, ze sledování rychle vycouvali než bude pozdě.
Jedna z mých svěřenkyň se mi nedávno přiznala, že kamarádky, se kterými poběží společný závod, trénují více než ona a ji to prostě stresuje. Stále má obavu, že menšími tréninkovými dávkami nebude moct naplnit jejich představy. Dostala se do stresu a tím pádem i její tréninky nemají takovou lehkost jako dříve. S blížícím se závodem je spíše demotivována než motivována. Dalo mi dost práce, abych ji tento druh sledování vymluvil. Možná si řeknete, že je to hloupost. Jenže psychika ve sportu hraje obrovskou roli, proto bych tento problém nebagatelizoval. Mnohé běžce i běžkyně může od svého snažení a cíle lehce odradit a na dlouhou dobu ranit i psychiku.
Vždy se snažím, aby se můj svěřenec v tréninku srovnával jen sám se sebou, se svými výkony a porovnání s ostatními nechal až na závodní klání. V minulosti jsem již psal, že za našich starých časů si každý velmi důkladně hlídal své tréninkové metody, aby pak na závodě všechny překvapil. To ale dnes zcela neplatí. Spíše vidím naprosto opačný příklad, kdy každý zveřejňuje své tréninkové metody a výsledky, čímž se vlastně chlubí a mnohdy i povyšuje nad druhé. Výteční jsme přece všichni, proč to ještě tak okatě dávat na obdiv druhým? Lidé už ale jsou takoví.
Moje rada či spíše doporučení je jednoduché. Odpojte se od těchto lidí, nesledujte je a soustřeďte se jen na své výkony. Myslete stále na to, že běháte jen pro radost a ten báječný pocit z běhu, a sportování vůbec, si nenechte ukrást. Porazit soupeře, natož svého kamaráda je vždy lákavé, ale porážet sebe sama snad ještě lákavější a pro vás to může být i radostnější. A věřte, že vítězství v závodě nemusí být tak cenné jako vítězství sám nad sebou.
Na závěr jeden krásný citát z mé knihy od Roberta Jacksona Bennetta – Běhání je ten nejryzejší sport, jaký si lze představit. Při každém kroku bojujete sami se sebou – není to trefné? Myslím, že naprosto!
Jirka Mašek TEMPO MAKERS