KDYŽ PROHRA ZNAMENÁ VÝHRU
Každý by dnes řekl, že je to ohrané klišé, kterým dnes trenéři motivují své svěřence, aby je případné prohry právě motivovali při cestě za úspěchem. Dá se s tím souhlasit. Přesto jsem si vzpomněl na jeden příběh z mého dětství, který se opravdu stal a je příkladem, že toto rčení není klišé. A nejde přitom o světové rekordy či významná vítězství. Jde o to, že zklamání z jedné prohry může mít větší význam než množství naběhaných kilometrů či desítky zbytečných tréninků.
Na vesnici se mnou bydlel skvělý atlet, který to dotáhl až do atletické ligy, kde poté běhal pětku a desítku. Byl velmi ctižádostivý a za svým cílem šel cestou opravdu tvrdého až mnohdy nesnesitelného tréninku. Při jednom bezvýznamném závodě ho porazil doslova o parník úplně neznámý klučina, který se běhu vůbec nevěnoval, jen se s kamarády vsadil, že ten závod poběží, čistě z plezíru. Pro každého druhého by takový výprask znamenal pohromu, ponížení a ztrátu motivace. Jenže tento klučina (v té době) to vzal úplně jinak. Zjistil, že tvrdý a velmi náročný způsob tréninku ještě nezaručuje vítězství. Úplně překopal svoji přípravu ve prospěch kvality a po několika měsících se dočkal. Vyhrál kontrolní závody a byl přijat do atletického oddílu, za který poté několik let úspěšně běhal atletickou ligu. Bohužel již není mezi námi, ale pro mě byl velkou inspirací na cestě sportovním světem.
Co tím chtěl autor říci? Možná dvě věci. Ačkoliv trénujete jako o život a myslíte si, že díky množství naběhaných kilometrů máte formu a nemůže vás nic překvapit, přesto vás porazí člověk, který to dal, jak se říká, na první dobrou. A zadruhé, pokud není tvá příprava kvalitní a promyšlená, nepřináší své ovoce a snadno pak dojde k porážce. V poslední době se stále více utvrzuji v názoru, že méně je někdy více. Zatím si stojím a budu stát i nadále. Upozorňuji, že stále píši o hobby běžcích. Tím jsem vždy byl, jsem a budu. A moji pomoc směřuji právě těmto běžcům.
Říká se, že s věkem člověk moudří a poučuje se z chyb z minulosti. Občas vidím ale pravý opak. Přestože jste běhu propadli ještě neznamená, že budete běhat jako utržení ze řetězu. Spíše, než se trápit množstvím odběhaných kilometrů a absolvovaných tréninků, rozdávejte radost a přiveďte svým přístupem k běhání více lidí. To se cení mnohem více.
Někdy nepotřebujete hledat rady v chytrých knihách. Stačí se opravdu pozorně dívat kolem sebe a naslouchat zkušeným lidem.
PS: ten kluk, co ho tehdy porazil, se věnoval primárně fotbalu, ale spíše upřednostňoval cigarety a alkohol a podle toho i dopadl.
Jirka, běžecký trenér TEMPO MAKERS