(postřeh č.8 trenéra TEMPO MAKERS v roce 2023)
Dnešní mé zamyšlení bude o mně. Ne však pro to, abych se vychválil, spíše abych uvedl na pravou míru některá nelichotivá a nepravdivá vyjádření, které jsem o své osobě a způsobu mé práce v poslední době zaslechl.
Mnozí si totiž myslí (a nahlas to vyjadřují), že díky profesi trenéra se chci všem zavděčit nebo že se „musím“ všem zavděčit. Proto prý říkám samé hezké věci, každému lichotím, nadbíhám, jen abych si dotyčného neodradil a on ke mně nepřestal docházet na tréninky a co hlavně, aby „zaplatil“. Jasněji řečeno – beru prý každého, kdo mi dá peníze bez ohledu, že bych mu chtěl svými radami a zkušenostmi pomoci. Přiznám se, že tohle vyjádření mě tuze ranilo a chvíli trvalo, než jsem ho hodil za hlavu.
Kdo mě zná ví, že umím být hodně kritický nejen k sobě samotnému i druhému. Zároveň umím i vyjádřit svůj názor, přestože se to většině nelíbí. Díky tomu mám i spoustu těch, co se mnou nesympatizují (nepoužívám příměr nepřátelé). Ti však nepochopili jednu zásadní věc. Moje kritika či negativní postoj není určen primárně jim, ale tomu, čemu se oni věnují. A i když můj postoj nesouhlasí s jejich názory, vždy, opakuji vždy tento jejich postoj plně respektuji. Takový jsem a budu i nadále.
A že beru každého? Nikoliv. Vždy mě nejprve zajímá jaký má dotyčný cíl, co od tréninků nebo vedení tréninkového plánu očekává. Pokud se nějak rozcházíme s mojí filozofií pro to, co dělám, odmítnu ho. Mnohokrát se tak již stalo. A už vůbec nerozlišuji, zda se jedná o pokročilého běžce nebo úplného začátečníka. Začínající hobby běžec či běžkyně mají pro mě mnohdy vyšší prioritu než ten pokročilý. Má totiž v sobě větší zaujetí, zápal a trpělivě a cílevědomě jde za svým snem a přáním. A jestli po čase zjistím, že společná cesta nikam nevede, řeknu to naplno, abych opravdu ty peníze z nikoho netahal a šetřil tak jeho i můj čas. Příkladů bych mohl uvést spoustu.
Důkazem mého tvrzení jsou některá kontroverzní témata, o kterých jsem psal ve svých pravidelných příspěvcích na Facebooku. Několikrát jsem píchl do vosího hnízda a obrátil se proti mně roj nespokojených včel a bodal.
Přiznám se, že občas beru nějaký ten projekt navíc, přesto nikoliv pro peníze (ty jsou vždy vedlejší), ale jako obrovskou výzvu, která mě může posunout dál a ověřit si že to, co dělám má smysl a umím to. Výzvy k mému životu a profesi prostě patří. Každý účastník tréninku je pro mě výzvou a zkouškou mých dovedností. Na tom přece není nic špatného…
A že jsem přehnaně moc milý na ty, co si to zaslouží? Když vidím snahu, úsilí, píli, odříkání, trpělivost… nezlobte se, ale to opravdu milý být musím. To je totiž jediná upřímná možnost, jak se jim odvděčit za to, že důvěřovali mým radám a splnili si svůj sen. A že se to občas nepovede? I to je zcela logické. Když je ale práce odvedena poctivě, cítím já i dotyčný spokojenost, přestože vše neskončilo úspěchem.
Tento příspěvek nepíši proto, abych se obhajoval či litoval, to rozhodně NE. Spíše chci vyvrátit domněnku, že mi víc záleží na tom, aby mě druzí měli rádi a já získal od nich peníze. A hlavně, u mě má každý, kdo se chce běháním bavit, mít radost ze svých úspěchů a nemá přehnané cíle, dveře otevřené. Těmto skvělým lidem jsem ochoten kdykoliv pomoci a peníze nehrají hlavní roli, přestože se tím živím.
I když se snažím tyto záležitosti neřešit a nevnímat, neboť se starám sám o sebe, občas ale nastane doba, kdy je potřeba se ozvat, a to je právě nyní.
Nakonec citát, kterým bych vše uzavřel a který jasně vystihuje to, o čem jsem dnes psal.
„Je jedno, co si ostatní myslí. Jen ty víš, jak to je.“ Jan Menděl
Ať vám to všem skvěle běhá.
Jirka, trenér TEMPO MAKERS