Každého 1.ledna začíná další kalendářní rok. Pro někoho nový začátek, pro jiného se nic zásadního neděje, přesto pro všechny důležitá zpráva. Jsme opět o rok starší. Čas prostě nezastavíš. Nepíši to nějak škodolibě, ale mám k tomu důvod.
Svým věkem, ať chci nebo nechci, patřím již mezi ty dříve narozené. Rozhodně se ale necítím nějaký starý, přesto můj organismus má, co se sportu týče, už hodně za sebou. Pokaždé se na přelomu roku zamýšlím, co dál. Několik let je mým hlavním přáním běhat, respektive sportovat co nejdéle. Nemám potřebu si hrát na nějakého hrdinu, který chce ve svém věku lámat rekordy a soupeřit s mnohem mladšími běžci o prestiž. Takto opravdu nemyslím. Zvláště rok 2019, kdy jsem si poranil koleno, mě postavil na pevnou zem a donutil více přemýšlet, kde jsou mé hranice, plány a priority.
Pro aktivního sportovce, třebaže jen hobby běžce, může být velmi náročné tento fakt přijmout. Tedy myšlenku, že již neporoste strmě jeho výkonnost a že ze všeho nejvíce prostě musí zvolnit. Hlava dlouho odolává, ale nakonec povolí. Jen je potřeba potlačit své ego, které hlavně chlapům dává zabrat.
Proč tohle vůbec píši? Sleduji totiž, jak ostatní běžci, běžkyně nevyjímaje, hodnotí svůj uplynulý rok a představují své plány na ten následující. Je dobré, že plánují. Plány ostatně ke sportu patří, stavět si vyšší cíle. Jenže právě u některých je faktor věku zcela ignorován a chybí k němu větší pokora. Bohužel velká chyba. Přestože běh patří mezi sportovní odvětví, které se dá dělat i v hodně vysokém věku, je nutné se právě věku přizpůsobit. Rozhodně neříkám, že byste se měli vzdát svých snů a plánů, ale více vycházet z reality a ne z bláhových představ.
Někdy se totiž inspirujeme od běžců, kteří se chlubí svými „neskutečnými“ výkony, aniž bychom se přesvědčili , zda i my vše zvládneme. Řeči, když to zvládne on, zvládnu to také, jsou mylná a klamavá. Dvojnásob pak vše platí, jedná-li se zvláště o nějaký extrém. Proto doporučuji – vždy si hledejme inspiraci sobě vlastní. Výkonu zatleskejme, ale nenásledujme.
Na svých trénincích sice vyžaduji vyšší náročnost a intenzitu, ale vždy v mezích normy a úrovni každého jedince. Primárním cílem není docílit u každého běhat rychleji, ale udržovat ho v dobré fyzické formě. Mít dobrou kondici by měl být hlavní cíl každého sportovce. Čím starší, tím je tento aspekt důležitější. Přestaňme se stále rozdělovat na ty, co už běželi maraton a ty, co zvládli nejvýše desítku. Škodí to vašemu, respektive našemu běhání. I běhat třikrát týdně deset kilometrů může z vás udělat skvělého běžce nebo běžkyni s výbornou fyzickou kondicí.
Rozhodně nechci nikoho odradit od svých cílů a předsevzetí. Moji snahou, je tímto článkem poukázat na skutečnost, že každým rokem jsme starší a tudíž běhání pro radost je důležitější, než výkon. Mezi vánočnímu svátky jsem s dcerou Terkou několikrát vyběhl. Vždy to bylo v rozmezí osmi až deseti kilometrů, v pohodovém povídacím tempu. Pocit při běhu a zvláště po doběhu báječný. Abych měl z běhu radost, opravdu nemusím běžet dvacet a více kilometrů a navíc v rychlém tempu. Popřemýšlejte o tom nejen vy, co jste dříve narození, ale prakticky všichni v jakémkoliv věku.
Úspěšný vstup do roku 2024 a ať vám to všem skvěle běhá a máte z pohybu radostný pocit.
Jirka, běžecký trenér TEMPO MAKERS