ÚTERNÍ DOBRÝ KAFE S JIRKOU (7.6.2022)

NESVAZUJME DĚTI TAKTIKOU A ZBYTEČNĚ JE NEROZMAZLUJME, NECHME ROZVÍJET JEJICH KREATIVITU

Milí příznivci TEMPO MAKERS 🙂

Děti jsou věčné téma a pokud se týče sportu, vždy se najde něco, nad čím je potřeba se zamyslet. Inspiraci k sepsání dnešního zamyšlení jsem našel na úterním charitativním běhu, pozorováním dětí na veřejných sportovištích a několika polemik na internetu.

Úterní nadšení všech dětských běžců na našem závodě bylo prostě úžasné a nakažlivé. Jejich úsilí a elán, s jakým do závodu šly, inspiroval mnohé dospělé běžce, což se poté projevilo i na jejich skvělém výkonu. Děkuji moc rodičům a některým trenérům, kteří své svěřence na závod přivedli a ukázali v čem je důležitá pro děti síla společného sportování.

Se svými svěřenci trénujeme na krásném hřišti u 22.ZŠ na Doubravce, kde chodí sportovat i plno dětí. Mám vždy velkou radost, když vidím tu hromadu dětí, jak se honí za míčem, běhají a jinak dovádějí. Při bližším pohledu už to tak radostný pohled ale není. A to nechci mluvit o jejich výrazivu, které se nedá nazvat slušnou mluvou. Podle toho, co jsem „vydedukoval“, jsou to převážně „odpadlíci“ z různých oddílů kolektivních sportů. Bohužel neměli odpovídající výkonnost a oddíl se s nimi rozloučil nebo to vzdaly sami. Takže nyní jim nezbývá než si chodit zasportovat bez vedení. Bohužel tomu odpovídá i kvalita jejich sportování.

Proto mě zaujalo, když jsem si přečetl, že v Norsku organizovaně sportuje 90 % všech dětí. Ba co víc. Do 12 let ale nemají žádné organizované soutěže, kde by se postupovalo, sestupovalo, či jakkoliv by byla taktika nadsazena nadšení, kreativitě a rozvíjení osobnosti mladého organismu včetně všestrannosti. Asi nejdůležitější faktor, žádná specializace od útlého věku. Děti se díky tomu mohou rozvíjet v dovednostech, které těm našim v pozdějším věku chybí, a proto máme tak málo úspěchů v juniorském a dospělém věku (výjimky se najdou).

A pozor, není to otázka peněz, jak se stále uvádí, ale nastavení systému. Motivace penězi není vždy to hlavní. Mnozí špičkoví sportovní metodici vám to jen potvrdí. Bohužel je jednodušší se věnovat těm „více talentovaným“ a vrazit do nich peníze, než udržet u sportu co nejvíce dětí, byť ne až tak talentovaných. Znám ve svém okolí mnoho trenérů, kteří strategii více dětí prosazují, byť je na ně vyvíjen tlak, aby se věnovali jen těm nejtalentovanějším. Velmi si jich vážím a těší mě, že s nimi mohu spolupracovat alespoň skrze své závody. Jejich práci totiž nelze vyvážit penězi. Jardo, děkuji ti za to!

A nemalý, mnohdy negativní podíl na tom všem mají i rodiče. Uvedu malý příklad, jehož jsem svědkem každý týden v jednom malém městě na Klatovsku, kde trénuji. V té době zde trénují děti místního fotbalového klubu. Předně musím dodat, že jejich trenéři jsou báječní a umí děti zaujmout. Co mě však vždy vykolejí, jsou rodiče, jak rozmazlují své děti. Už jen tím, že vjedou autem do areálu a své potomky vyklopí opravdu až u lajny hřiště (doslova!), aby nemusely udělat krok navíc. Ti, kteří našli v sobě trochu pokory, zastaví „jen“ na parkovišti před areálem, takže děti musí dojít třicet metrů na hřiště (jak únavná činnost). Vše se opakuje i při skončení tréninku. Pro mě naprosto nepochopitelné. Komentáře rodičů ve formě „povzbuzování“ svých dětí raději již nekomentuji.

Nebudu končit negativně, protože vidím budoucnost v optimistickém duchu. Jen musíme vychovat takové trenéry, kteří nepostaví svoji kariéru jen na umu těch nejlepších, ale dokáží dlouhodobě, systematicky a hlavně rádi pracovat i s těmi, kterým osud nenadělil tolik toho talentu. Takových trenérů mnoho není a když už se najdou, hýčkejte si je a penězi rozhodně nešetřete.

Osobně trénuji výhradně hobby běžce a běžkyně, kteří nemají přehnané ambice a jsem šťasten, že to mohu dělat. Naplňuje mě to více, než kdybych trénoval mistry světa. Nepotřebuji přitom, aby mi někdo za to klepal na rameno… kdybych to nedělal rád, nedělám to. Je to moje celoživotní filozofie. Proto apeluji – sportujte v každém věku, sport je přístupný a přínosný pro každého bez rozdílu věku a míry talentu!      

Jirka Mašek TEMPO MAKERS