UMĚNÍ SKONČIT, RESPEKTIVE PŘEPNOUT MYSL
Milí příznivci TEMPO MAKERS 🙂
Občas dostávám dotazy, kde beru náměty na témata, o kterých v úterý píši. Odpověď je velmi jednoduchá. Denně se toho děje tolik, že pokaždé mám na výběr z několik možností. Taková bezedná studnice informací a stačí se jen vybrat to nejaktuálnější a hurá do psaní.
Minulou středu vyšla zpráva, že současná tenisová jednička Ashleigh Bartyová ukončila ve dvaceti pěti letech aktivní kariéru. Jistě velmi překvapivá zpráva, ale pro mě nahrávka na smeč, řečeno tenisovou mluvou. Pozorně jsem si vše přečetl a ejhle, našel celkem velkou spojitost s běháním a hobby běžci. I když se jedná o ryzí profesionálku, která se tenisem živila, přesto se dá tento její čin spojit právě s námi, běžeckými amatéry. Tenistka prokázala velkou odvahu a vystoupila z toho kolotoče, který ji podle jejích slov již nemotivoval tak jako dříve. Samozřejmě, že bez tenisu nezůstane, ale bude na jiné, možná více ceněné pozici.
Potkávám ve svém okolí spoustu běžců amatérů, většinou ve vyšším věku, kteří se stále snaží zlepšovat nejen po stránce fyzické kondice, ale i po výsledkové nebo hodnotové, jako jsou osobní rekordy. Nebylo by ale lepší se zamyslet, zda má ještě cenu trápit své tělo nebo zvolnit a běháním se jen bavit? Nejde o ukončení kariéry, ale přehození myšlení. Najít si právě ten pravý okamžik, kdy již neusilovat o rekordy a přejít na pohodové běhání vyloženě pro radost, jak tomu bylo na začátku vašeho běhání.
Přesně takové rozhodnutí učinila australská tenistka a dostalo se jí velkého uznání jejich soupeřek. Kéž by si někteří sportovci vzali z tohoto rozhodnutí příklad. Věková hranice, kdy se k takovému kroku odhodlat neexistuje, je naprosto individuální. Vaše rozhodnutí může přijít ve třiceti, čtyřiceti či padesáti letech. Denně vidím běžce, běžkyně nevyjímaje, ve vyšším věku, jak trápí své tělo mnohdy nesmyslně rychlými běhy a zbytečně náročným trénováním. Tato jejich přehnaná náročnost se nejednou ukáže na jejich vizáži a zdravotním stavu. Každý musí být odpovědný k tomu, kdy se k takovému kroku odhodlat. Zda se vůbec odhodlají, protože by tím ztratili kredit svého okolí, což je pro ně nepřijatelné.
Chápu, že se velmi dobře poslouchají lichotky, jak v takovém věku lámete rekordy, proháníte mladíky a podáváte výkony jako dvacetiletí mladíci. Sebevědomí a ego je velmi vysoko, nemám pravdu? Sám jsem stál před takovým rozhodnutím po operaci prvního kolene před dvěma lety a svého rozhodnutí nelituji. Neznamená to, že již nepoběžím žádný závod. Poběžím, ale užiji si ho jinak, než když podvědomě soupeřím s ostatními běžci, ale i chronometrem. Takže pro mě není důležité zda desítku doběhnu za čtyřicet pět nebo padesát minut, ale jak pohodově a příjemně jsem si celých těch deset kilometrů užil. Radovat se z toho, že se ve zdraví mohu postavit na start a stejně zdravý zase protrhnout cílovou pásku a s úsměvem na tváři.
Cítíte, že je pro vás každým rokem těžší a těžší se dobře připravit na závody, na nichž jste si stanovili mnohdy „přehnané“ cíle? Zkuste tuto energii přesunout jinam a vyběhnout vždy jen pro radost a dobrý pocit z pohybu. Tvrdíte, že tak činíte již dlouho. Jenže vaše samotné skutky praví úplný opak. A že jste ještě nedosáhli na vrchol? Už jen to, že zůstanete u sportu, pohybu a běhání je splnění toho nejvyššího cíle, jaký jste si kdy mohli stanovit. Ashleigh Bartyová mám minulou středu ukázala, že to jde.
Přitom možností jak sportovat, aniž byste zbytečně trápili tělo, ale více využívali příjemných pocitů, které sport a vlastně pohyb přináší, je bezpočet. Trénujte tvrdě, ale v mezích svých možností. Pro mě je právě dnešní den, kdy toto své rozhodnutí potvrzuji, velkou výhru a dárkem a sportem ho i oslavím.
Jirka Mašek TEMPO MAKERS