BĚH NA POCIT – PRO MNOHÉ DNES NEZNÁMÝ POJEM
Milí příznivci TEMPO MAKERS 🙂
Nedávno jsem sledoval reportáž z jednoho známého závodu a zaujal mě rozhovor z vítězem závodu. Prozradil, že hned na začátku neopatrností ztratil hodinky a musel dvě třetiny závodu běžet bez nich, tedy dle pocitu. Zvládl to skvěle! Dokážeme ještě vůbec běhat na pocit? Když totiž do tréninkového plánu uvedu, že celý běh bude v tempu na pocit, dostanu obratem otázku, co je tím myšleno. Jsme již takoví roboti, že pro běh potřebujeme mít přesně určeno v jakém tempu poběžíme? Neumíme si vychutnat běh jen tak bez hodinek a aplikací na pocit, respektive pohodu?
Nejsem a nikdy nebudu zastáncem všech těchto vymožeností dnešní doby jako jsou sporttestery, ale naprosto je respektuji. Zcela určitě pomáhají zlepšit výkonnost a mají plno jiných předností využitelných v dnešním moderním tréninku. Na druhou stranu, není občas dobré si vyběhnout bez nich nebo je alespoň nezapínat nebo třeba zapnout, ale nesledovat? Tento způsob běhání mám nastavený již dlouho. Vlastně je to o tom, jak moc jste se naučili vnímat své tělo, pozorovat jeho signály směrem k vám a podle toho se chovat, případně si plánovat trénink. Nespoléhat na přístroje, ale na sebe samotného!
Moje nedávná zkušenost. Po zranění kolene se snažím pomalu získat znovu lepší výkonnost a zařazuji i intervalové tréninky. Vše absolvuji bez hodinek a nemám žádný problém s nastavením správného tempa. Tělo si ho nastaví jak potřebuje a jak je zvyklé. Pokud běžím delší běh, snažím se více vnímat svůj dech a díky tomu si dokážu stanovit i tempo běhu. Pojmy jako jsou závodní tempo, běh na pocit, volný klus či tempo obecné vytrvalosti mám dlouhodobě v sobě zažité a není potřeba k tomu sledovat hodinky. A pokud ano, jen pro kontrolu. Tyto obecné pojmy by měl umět ovládat každý běžec, věnující se běhání určitou dobu. Hodinky je dobré použít, pokud je trénink opravdu hodně specifický a je potřeba dodržovat jednak přesné tempo, zároveň i dobu jednotlivých úseků. V ostatních případech si myslím, a jsem o tom přesvědčen, že vystačíme s pouhými pocity.
Každý rok, v tuto dobu, ve svých komentářích sděluji, že se totiž blíží doba (měsíc červenec), kdy bychom měli poněkud slevit z tréninku. Po absolvování první části závodní sezóny je nutné nechat své tělo zregenerovat a připravit ho na jeho druhou polovinu. Právě běhů na pocit by v té době mělo být nejvíce. Vyběhnout si jen tak s tím, že se zbytečně nezadýchám, ale budu mít dobrý pocit z pohybu, aniž bych musel přemýšlet, zda jsem běžel moc pomalu nebo naopak moc rychle. Zkušení a věhlasní trenéři vám řeknou, že osmdesát procent tréninků by mělo být v tempu obecné vytrvalosti. Což je vlastně tempo, které si tělo dlouhodobě nastaví samo podle výkonnosti a kdy se cítí nejlépe, respektive běží na dobrý pocit, a to doslova.
Sporttester by vám měl pomoct k lepšímu výkonu, ale v žádné případě byste se neměli stát jeho poddaným či otrokem.
A ještě jednu dobrou vlastnost si vypěstujte. Když běžíte ve dvojici nebo skupině, naučte tělo přizpůsobit se tempu většiny. Není dobré, když jste stále o nějaký ten krok vepředu a ostatní vás musí dohánět. Jejich pocit z běhu není poté nejlepší, přestože jste jim slibovali, že s nimi poběžíte na pohodu v „povídacím“ tempu. Tato vlastnost z vás dělá velkého běžce a výmluva typu, že neumíte běhat pomalu nebo že to vaše tělo nechce, tady v žádném případě neobstojí. A nebojte, o svoji rychlost tím nepřijdete, spíše naopak, jen tím získáte!
Jirka Mašek TEMPO MAKERS