COUBERTIN – NENÍ DŮLEŽITÉ ZVÍTĚZIT, ALE ZŮČASTNIT SE – PLATÍ NEBO NEPLATÍ?
Milí příznivci TEMPO MAKERS 🙂
Platí, ale to ALE je v tomto případě velmi významné. Za vším hledej peníze, dalo by se v dnešní době také říct. Nebudu se zabývat sportováním vrcholových sportovců ani dospělých, ale především aktivitami těch nejmladších. Sport by měl v dětech vychovávat zdravé jedince, kteří touto činnosti zvyšují svoji fyzickou odolnost, utužují kolektiv, učí je překonávat překážky nejen ve sportu, ale i životě, a hlavně se chovat férově. Krásně se to píše a povídá, ale dnes to v mnohých kolektivech vidím poněkud jinak. Že vám to tak nepřijde?
Štědré dotace těm nejúspěšnějším dělají ze sportu velký byznys. Jen vítězství nám přinese kýžené peníze, které poté využijeme pro další rozvoj oddílu. Tak se dneska uvažuje v mnoha oddílech mladých sportovců. Trochu se vytratila ze sportu ta pravá radost z obyčejného sportování. Dnešní sport, a s tím samozřejmě i vítězství, musí zákonitě přinést nějakou tu korunu do klubové kasy. Smutné, ale realita dnešní doby. Až tam se totiž sport, dětský nevyjímaje, ubírá.
Už od malička, vlastně útlého věku je na děti vyvíjen tlak na vítězství. Být prostě lepší nestačí. Důležitější je být ten nejlepší a vítězit. A pozor, neděje se tak jen v těch nejvyšších patrech sportu, ale bohužel i u těch ryzích amatérů. Oddíly, které se čistě starají o to, aby děti sportovaly, bavily se, měly z něho radost, na tuto skutečnost naráží a pomalu a jistě jsou odsouzeny k zániku. Doba pandemie tomu ještě více nahrála. V kolektivních sportech zcela zbytečně svazujeme děti promyšlenou taktikou podřízenou k vítězství. Místo abychom nechali na nich, aby pustili uzdu jejich hravosti a fantazii a kochali se krásou, kterou dětská fantazie přináší.
V individuálních sportech je to podobné, někdy i horší. Chceš se udržet mezi nejlepšími, tak splň tyto a tyto kritéria a můžeš tu s námi sportovat. A proč? Protože na tebe dostaneme dotaci, což je jeden z našich cílů. Bohužel, takové myšlení je v dnešní době, kdy i ve sportu hrají prim finance, zcela normální. Stále mluvím o dětech. A ti, co se opravdu snaží děti přimět ke sportu a radovat se z něj, mám najednou přijdou k smíchu. Přitom oni by si zasloužili velké uznání a nejen to běžné a nic nestojící poklepání po ramenou a nějaký ten diplom k tomu.
Znám takových hodně. Radost jim přináší už jen to, že k nim děti přijdou, respektive je přivedou rodiče, a oni jim dají možnost mít ze sportování radost. Je úplně jedno, jestli dělají atletiku, fotbal, volejbal, vybíjenou nebo hrají sportovní hry rozvíjející jejich osobnost. Děti se musí na sportování těšit, mělo by být pro ně hrou, zábavou a ne něčím, co se „musí dělat“. Pro každého trenéra je určitě velkou radostí, když nějakého vítěze vychová, ale ještě větší odměnou je pro něj to množství spokojených dětí, které vždy na tréninku přivítá.
Každý trenér chce mít velké výsledky, což je bez debat. Jenže tím hlavním cílem by mělo být, umožnit sportování co největšímu počtu dětí bez ohledu na konečné výsledky. Vítěz může být jen jeden, ale mít radost ze sportu mohou mít, nebo spíše měli by mít všichni. Trenéři, pojďte jim to umožnit, aniž byste přitom mysleli, že za každého mladého sportovce dostanete finanční podporu. O tom přece dětský sport není. Ten je o radosti, zábavě, kolektivu, hře fair play, ale to už bylo řečeno, zbytečně bych se opakoval. Teď jen nepodlehnout finančnímu diktátu a tu základní myšlenku naplnit. Hurá do toho.
Jirka Mašek TEMPO MAKERS