Ještě před patnácti lety byla hlavní běžecká sezóna rozložena od poloviny března do konce října. Postupem času, jak rostl běžecký boom v České republice, se začalo závodit i v zimním období. Nastává otázka, jestli je to správná cesta a kdo z ní má prospěch. V tomhle jsou mé názory hodně konzervativní.
Podle mě je dnes základní hledisko ekonomické, až na druhém místě sportovní část. Chápu, že ekonomika dnes hýbe celým světem napříč všemi odvětvími, sport nevyjímaje. Mluvím nyní o České republice, kde je v zimním období chladno. Nejsou to zimy jako před čtyřiceti lety, přesto podmínky na závodění nebývají odpovídající.
Tělo, aby podávalo dobré výkony, musí být vždy zahřáté na určitou teplotu a právě ta venkovní hraje důležitou roli. Opět budu citovat mé trenéry, kteří zastávali jisté nepsané pravidlo, že závodit by se mělo, až budeme moci bez problémů chodit v trenkách a triku. Ano, tento argument uznávám též. Zimní období by mělo patřit poctivé přípravě na závodní sezónu, která začínala na jaře vždy nějakým známým závodem.
Plzeňáci, pamatujete si krásný závod „Norbiho dvanáctku“? Ano, moc hezký závod, který se konal každý rok v nádherném prostředí lesů okolo Krkavce a otvíral pro Plzeň a okolí běžeckou závodní sezónu. Termín byl vždy polovina března. Za mě vyhovující termín. Pamatuji si, že v tomto čase se již běhalo v trenkách, i když mám v paměti i poletující vločky.
Dnes se všechny ty běžecké seriály snaží pořádat nové závody pod názvem „zimní či winter“ s cílem přilákat běžce v čase, kdy by se měli věnovat trénování než závodit. Co jsi ale budeme nalhávat, ekonomika vítězí. Některým běžcům tyto závody vyhovují, neberu jim jejich právo se těchto závodů zúčastnit. Na druhou stranu si položme otázku… nejsou právě tyto zimní závody příčinou mnoha zranění běžců ať už z nevhodných terénů nebo prochladnutí či přemíry závodění? Odpověď si najděte každý sám.
Jirka, běžecký trenér TEMPO MAKERS