Bilancovat na konci roku má v plánu asi každý. Aby ale to hodnocení bylo věrohodné, je potřeba všechny ty věci správně pojmenovat. Nezlehčovat, nepřeceňovat, ani si nic nenalhávat. Prostě podívat se skutečnosti do očí. Jen tak se můžete vyvarovat chybám a posunout se zase o kousek dále, respektive běhat lépe a pohodověji. Trénuji velmi početnou skupinu, nejen členů Klubu TEMPO MAKERS, a mohu tedy vše pojmenovat. Možná to pro někoho nebude příjemné čtení, ale postupně zjistíte, že mám pravdu. Jen bude trochu nepříjemná.
V první řadě mě překvapilo velké množství zranění mnohých běžců, ať už příčinou bylo cokoliv. Právě zranění má několik příčin, které jste mnozí odsunuli do kolonky „nedůležité“ a zapomněli na základní vlastnosti fungování těla a ignorovali jeho signály. Zkusím to plynule a ve stručnosti popsat, aby to správně vyznělo a vy nemuseli dlouze číst.
Mnozí z vás toho chtěli za ten běžecký rok stihnout co nejvíce. Velké množství tréninků, naběhaných kilometrů, ale téměř nulová nebo vlastně žádné péče o tělo, žádná regenerace. V očích jen vidina množství závodů a počtu kilometrů v Garminu. Ať mám víc než ten druhý, platí stále. A že mám již vyšší věk? Žádný problém, věk je jen číslo. Mnozí ve věku, kdy by měli zvýšit kvalitu, šli naopak formou kvantity a ejhle, zranění. Navíc jsme se naučili dnešní stres kolem nás řešit běháním, ale mnohdy velmi neuváženě a bez rozmyslu a nakonec to skončilo jak mělo, zraněním a dlouhou pauzou v běhání.
A když už vám chtěl někdo zkušenější poradit, někdy taktně, jindy dosti důrazně jste pomoc odmítli, protože máte přece své myšlenky, které jsou ty nejlepší. Výsledkem nebo vlastně důsledkem toho mnohdy byla opět nucená pauza vzniklá právě z uvedených příčin. Úplně jsme zapomněli na hlavní smysl našeho běhání. Získat dobrou fyzičku. Běhat pro radost jsme vyměnili za obdiv druhých, kteří nám klepali na rameno, jak moc jsme skvělí běžci a dokážeme i ve vyšším věku zdolat nemožné. Denní vyběhnutí se slůvkem „chci“, jste vyměnili za „musím“. Velká chyba, ale budiž. Každý je strůjcem svého štěstí, jak se říká, ale pak nesmí brečet nad rozlitým mlékem, když se zraní, jak se ostatně také praví.
Nezní to všechno moc optimisticky, co říkáte? Jenže je to skutečnost a pravda. Ta občas nemá jen růžové brýle. Pokud ale přijmete tuto pravdu a najdete pro vás správnou cestu, nic není ztraceno. Proto i takto podaná pravda může nakonec vyznít pozitivně. Chce to občas potlačit své ego, přijmout názor a radu zkušeného. Běhání by vám mělo přinášet radost a ne trápení a stres. Stará a nezpochybnitelná pravda, tak ji prosím přijměte a hledejte v běhání jen potěšení, přinášející skvělou fyzickou kondici a psychickou vyrovnanost.
Ať vám to všem v roce 2023 skvěle běhá a zranění se vyhýbají velkým obloukem!
Jirka Mašek TEMPO MAKERS