CHVÁLA POMALOSTI…
Milí příznivci TEMPO MAKERS 🙂
Rychlost. Spěch. Tempo. Stihnout toho co nejvíce. Hlavní atributy dnešní doby. Nejsi rychlý, reaguješ pomalu, váháš s odpovědí, nestíháš tempo? Prostě nezapadáš do dnešní moderní doby, která by se dala charakterizovat – čím rychleji, tím lépe! Všechny tyto moderní trendy velmi zasahují i do sportu, běhu nevyjímaje. Ano, sport je samozřejmě o výkonech, přesto v jistých fázích je potřeba zpomalit.
Pomalý běh je dnes něco špatného, co se nenosí a co patří začátečníkům a všem, co si vyběhnou jen tak pro radost. To je ale obrovský omyl. Všichni přece vybíháme pro radost, abychom si pohyb užili, nemyslíte?
CHVÁLA POMALOSTI je kniha, kterou před časem napsal Carl Honoré a stala se bestsellerem a přeložena byla do třiceti tří jazyků. Knihu jsem četl několikrát a vždy, když se vše kolem mě pohybuje moc rychle, si ji otevřu a některé pasáže si přečtu. V dnešním přetechnizovaném světě a rychlostním životě doporučuji si tuto knihu přečíst. Najdete v ní i jistou spojitost právě ve spojení se sportem. A proč tohle vše zmiňuji právě nyní? Protože se opět kolem mě hemží řečmi o tom, že běhat pomalu se dneska nenosí.
Stále budu tvrdit, že kdo se naučí běhat pomalu, v konečném efektu zrychlí. Možná se to zdá nelogické, ale dokud to nevyzkoušíš, nezjistíš, že to přesně tak funguje. Nechci se dlouze rozepisovat, jak to vlastně funguje, ale jen ve zkratce. Každý běh na hranici tvých sil tě odčerpává obrovské množství energie, kterou potřebuješ znovu někde získat. Získáš ji jen tím, že tyto tréninky proložíš velmi pomalými běhy. Osmdesát procent všech běhů bys měl běžet v pomalém tempu nebo v tempu obecné vytrvalosti, což je výrazně pomalejší tempo vůči tvému závodnímu. Právě těmito běhy získá tělo zpět ztracenou energii. Když k tomu přidáte potřebnou regeneraci, výsledky se dostaví. Regenerovat vlastně také znamená zpomalit, odpočinout si.
Čím je člověk mladší, tím tyto záležitosti moc neřeší. Dneska tento problém neřeší ani ti starší, poněvadž se chtějí za každou cenu vyrovnat těm mladším. A kdo myslíte, že nakonec zvítězí? No přece tělo, které ti vystaví stopku z důvodu zranění mnohdy na několik týdnů. Je to nutné?
Podzimní sezóna bude vrcholit v říjnu, kdy mnozí máte naplánovány závody, na kterých chcete ukázat, že celoroční dřina se vyplatila. S tím nejde nic jiného než souhlasit. Přesto zkuste i ti, co máte tu potřebu běhat stále jen rychle zpomalit a zařadit více pomalých proběhnutí, prostě při běhu sledovat krásu okolní, nyní podzimní přírody, kouzlo městských parků, cyklostezek okolo řek nebo příjemné lesní prostředí provoněné čerstvě pokáceným dřevem? Jedině pomalý běh vám umožní tohle vše si vychutnat. Nahrajme si na roboty, kteří musí za každou cenu běhat rychle, přestože to není vůbec nutné. I robotu se jednou zadřou ložiska. Občas, když kolem sebe slyším, jak se předháníte, kdo dá rychlejší tréninkový běh, aniž by to bylo potřeba, je mi z toho smutno. Že přeháním? Ani náhodou! Ruku na srdce ti, co takto uvažují a přiznejte se.
Vše bych zakončil krásným citátem Tomáše Sedláčka, významného ekonoma – „Některé věci můžeme objevit jen v pomalosti a tichu. Spěchejme pomalu – festina lente“. Občas se nad tímto citátem zamyslete a vyběhněte podle toho.
Jirka Mašek TEMPO MAKERS