LÍTÁM V TOM
Milí příznivci TEMPO MAKERS 🙂
Lítám v tom – možná znáte stejnojmenný film, který je opravdu o létání, ale létání, které mám na mysli, je v nějakém maléru, jak se lidově říká. Nebojte, určitě nic hrozného tím nezamýšlím, přesto mi moje zkušenost velí zkusit na vás apelovat, i když již předem vím, že mi asi neposlechnete.
Po dvouleté covidové odmlce se rozjely všechny běžecké závody naplno. Termínovka není plná, je doslova přeplněná a člověk si občas musí hodit korunou a rozhodnout, kterému závodu dá přednost a zda bude závodit v sobotu i v neděli. Již jsem několikrát psal, že samotný závod je takovou třešničkou na dortu vašeho tréninkového úsilí, což znovu potvrzuji. A když si těch třešniček naservírujete hodně, najednou se vám to začne zajídat a přestanete mít na ni chuť. Stejně tak to platí i v případě běžeckých závodů.
Jelikož trénuji spoustu lidí, slýchávám to na každém tréninku, kolik stačíte odběhat závodů za víkend, týden či měsíc. Za jistých okolností se dá odběhnout spoustu závodů, ale opravdu ne typu těch dlouhých náročných. Na tréninku to pak vypadá jako v polním lazaretu, kdy si hledáte místo, kam se posadíte nebo lehnete a budete v klidu bez pohybu sledovat trénink. Člověk by měl být, se zvyšujícím se věkem, moudřejší, což lze aplikovat i na běžce. Jenže občas pozoruji opačný jev a moudrost většinou nahradí lidově nenažranost stihnout i nemožné, jen abys běžel více závodů než například Jarda či Hanka, protože i holky občas neznají tu správnou míru.
Samozřejmě to všem přeji, nejsem nepřející, ba naopak. Je potřeba zúročit ty hodiny poctivých tréninků a nekonečné kilometry v přípravě na sezónu. Měli byste ale mít někde v hlavě takový zvoneček, který se rozezní ve chvíli, kdy tělo nemá tolik sil a zvonit do té doby, než se opravdu dáte do klidu, zregenerujete, poctivě a kvalitně zatrénujete a poté zase vyrazíte ochutnat tu třešničku na dortíku.
Naprosto chápu, že jsou pro vás závody, které nejdou vynechat, ať se děje, co se děje. Občas i drobné zranění není na překážku se závodu zúčastnit. Jsem dlouholetý sportovec, nejenom běžec, takže vše mám v krvi. Věřte, že nejhorší, co vás může potkat, je o těchto závodech jen slyšet, být doma se zavázanou nohou, bolavým kolenem nebo prostě bez sil. To jsou muka, to je stres, hlava by tak chtěla, ale tělo nemůže. V poslední době to potkalo i mě. Nebylo to způsobeno nějakou přehnanou závodní činností, ale mnohaletým opotřebováním organismu. Mohl jsem tomu předejít, i to dnes vím. Dobu jsem efektivně využil a vše si postupně srovnal v hlavě.
A právě z tohoto důvodu si dovoluji na vás apelovat. Ať se budete snažit sebevíc, jednou energie dojde a budete ji muset dobít. To je ta lepší verze. Pokud by se něco porouchalo, bude potřeba oprava. Ta vás na nějakou dobu vždy vyřadí z provozu. Chovejte se přirozeně například podle rčení – jez do polosyta, pij do polopita, budeš živ dlouhá léta. V překladu to znamená – běhej jen do té doby, na kterou máš natrénováno, řádně si odpočiň a potrénuj, budeš poté závodit dlouhou dobu.
Uspěchanost dnešní doby nás všechny tyto obvyklosti naučila jaksi ignorovat. Zapomněli jsme, že každý rok ve stejný den, jsme o rok starší, ne mladší, jak podle chování některých běžců často pozoruji. A ještě jeden detail vlastně nešvar, který musím zmínit, protože se objevuje stále… to, že neuběhneš maraton neznamená, že nejsi ten správný a dobrý běžec. Tohle navždy vytěsněte z hlavy a pokud to uslyšíte, nereagujte!
Jirka Mašek TEMPO MAKERS