V dobách mého mládí byly velmi populární běžecké závody, kterým se říkalo jednoduše krosy. Běhalo se v lesích, po loukách, strmých travnatých vršcích, částečně i po polích, takže pozdější název „přespolní běh“ byl velmi výstižný. Byla to zajímavá doba a musím přiznat, že jsme měli tyto běhy hodně rádi. Až postupem času se vytvořily skupiny běžců, které začaly přitahovat závody, kdy trasa vedla na tvrdých površích, tedy na silnici. Obrovský boom těchto závodů nastal hlavně na přelomu milénia, kdy se tyto závody začaly těšit stále větší oblibě. Svůj velký podíl na tom měl i projekt RunCzech, který se zaměřil na pořádání výhradně městských běhů masového charakteru, tj. za velké účasti startujících.
Dalo by se říci, že každé krajské město vycítilo potřebu zorganizovat alespoň půlmaratonský závod, ne-li maratonský. Proto dnes máme v tomhle směru velmi pestrý výběr a není výjimkou, že v určitých městech pořádají i dva půlmaratony či maratony ročně. Pořadatelé vymýšlejí zajímavé trasy po atraktivních místech daného města, což samozřejmě mnohé běžce láká. Takže se postupně přidávají další a další podstatně menší města. Zda je to správná cesta nebo již příliš, si netroufnu tvrdit. Osobně si myslím, že jeden kvalitní závod takového rozsahu ve městě je plně dostačující.
Ani příznivci běhání v přírodě však nemusí smutnit. Mnozí pořadatelé využili zvýšenou poptávku a rozšiřují nabídku svých závodů. Celkem dobře totiž vycítili, že přibývá příznivců běhání, kteří preferují právě tento druh závodů, a začali jim vycházet vstříc. Hledají atraktivní místa v republice (mnohdy i na okrajích velkých měst) a nabízejí běžcům úžasný zážitek z běhu právě v krásné přírodě. Navíc je i snaha, aby celý závod proběhl v lesním prostředí, čímž by se ještě více zvýšil prožitek pro všechny účastníky. Výsledkem takového snažení pořadatelů, je neustále se rozrůstající skupina běžců, specializující se na tento druh závodů, nejlépe pod názvem trail.
Tyto důvody byly příčinou, že zde vedle sebe vznikly dvě velké skupiny, příznivci silničních běhů a těch v přírodě. Oba dva tábory se přou, který druh závodů je pro běžce výhodnější, a ihned zmiňují několik spolehlivých argumentů pro svůj druh závodu. Zdravotní, atraktivita tratě, divácká kulisa, atmosféra, velikost závodu a mnoho dalších důvodů. Obě skupiny mají své jisté trumfy, proč běžet ten jejich závod a ne ten druhý. Pokusím se nad oběma skupinami v krátkosti zamyslet nezávislým pohledem běžce. Je to téma, o kterém by se dalo dlouze psát. Dá se obecně říci, co běžec, to názor. Malé shrnutí základních argumentů pro náš přehled postačí.
Silniční závody – plusy:
- trať vedoucí po zajímavých místech města
- slušná divácká atmosféra
- bezproblémové zajištění občerstvení
- jednodušší značení trati
- možnost rychlého běhuSilniční závody – mínusy:
- velmi tvrdý povrch zvláště asfalt, zámková dlažba a kostky
- při velkém horku sálání tepla od země
- mnohdy znečištěné ovzduší z důvodů městského provozuTrailové závody – plusy:
- čisté prostředí (vzduch) hlavně při běhu v lese
- šetrný povrch pro naše klouby a svaly
- příjemné prostředí lesa (povětšinu běžíte chráněni stromy)
- rozmanitá trať (výběhy a seběhy) Trailové závody – mínusy:
- komorní atmosféra na trati (běžíte často sám)
- obtížné značení trati, možnost zabloudění
- problém se zajištěním občerstvení (horší dostupnost)Aspektů pro a proti by se dalo v obou případech najít podstatně více. Mnoho běžců si podle těchto kritérií vyhledává právě ten svůj závod. Nedá se ale vyloženě přesně říci, jaký druh závodu je ten lepší. Přesně podle rčení „někdo má rád holky, jiný zase vdolky“. Přesto bych poukázal na současný trend, kdy postupně vznikají nové závody či celé seriály běhů v přírodě. Zároveň se na ně hlásí i stále větší množství startujících, což je více než pozitivní ukazovatel, zvláště u menších závodů.
Osobně se snažím postupně vrátit tam, kde jsem začínal, což jsou závody v přírodě. Ještě v letošním roce mám díky svému vodičskému řemeslu více závodů na silnici, přesto se již snažím postupně poměr obracet ve prospěch závodů v přírodě. To je můj cíl a směr v příštím období. Vrátit se tam, kde se cítím nejpohodlněji a zároveň i nejsilnější. A jak to máte Vy… silnice nebo les?
Jirka Mašek TEMPO MAKERS