Chválit nebo nechválit? Toť otázka pro každého trenéra, ať trénuje děti či dospělé. Existuje mnoho odpovědí proč a kdy chválit a stejně tak, kdy nechválit a možná pokárat. Každý z trenérů to má nastavené jinak, přestože návodů a rad, jak se k tomuto problému postavit je mnoho. Zvláště od různých motivátorů, sportovních psychologů a jiných fundovaných osobností. Máme z čeho vybírat.
Zkusím nastínil moji filozofii, byť s ní nemusíte souhlasit, přesto si myslím, že patří k mému stylu trénování.
Vždy se rozhoduji podle toho, jak se kdo celkově staví k tréninku. Hodnotím nejen jednotlivce, ale i celou skupinu. Někdy se jedinec chová jinak když je sám či ve skupině a díky tomu může být vše diametrálně rozdílné. Pokud kárám, tak ne z důvodu, že bych si potřeboval ulevit, ale proto, abych dotyčnému vysvětlil jakou chybu dělá a čím škodí sobě, případě celé skupině. Mé hodnocení proto vychází jak z pozice samotného běžce, tak zároveň i trenéra.
V poslední době jsem měl příležitostí ke chválení poskrovnu, zvláště na společných trénincích. Ti, co mě znají ví, že i přestože se některá cvičení nedělají úplně přesně dle běžeckého stylu, více mě zajímá úsilí, se kterým ke cvičením a běhům všichni přistupují. Problém společných tréninků je ten, že jedinec, dělající věci nesprávně či se chová liknavě, může strhnout k podobnému jednání i ostatní. Přestože máte všichni dobrý dojem z tréninku, ve skutečnosti si trenér může myslet pravý opak.
Příkladů ze své praxe mohu uvést mnoho. Nedávno byl jeden skupinový trénink naprosto skvěle zvládnutý, přesto vše bylo pokaženo závěrečným cvičením, které bylo pojato úplně jinak než bylo myšleno a správně zapadalo do tréninku. Zde se nabízí otázka, zda chválit nebo pokárat. Jednoznačně nepochválit! Přestože 90% tréninku bylo velmi dobrých, těch 10% zkazilo nejen dojem z dobrého tréninku, ale úplně vynulovalo výsledný efekt celého tréninku.
Uvedu i opačný příklad, kdy bylo dobré chválit. Připravil jsem pro jednu skupinu náročný trénink a dopředu věděl, že ho zvládnou. Jenže oni ho zvládli mnohem lépe než byla moje představa. Přestože nebylo vše ideální, snaha a úsilí o dobrý výkon, převládaly. Chválit tudíž bylo na místě. Ačkoliv někteří jedinci cvičení zvládali lépe, svým výkonem strhli ostatní. Proto pochválím celou skupinu, nikoliv jen jednotlivce.
Nechci chválit pokaždé. Chválím v případě, že jsem přesvědčen, že vynaložené úsilí a snaha o stoprocentní výkon byla zřetelně viditelná. Přesně tak je vše v případě pokárání. Zde záleží, zda dotyční cvičení opravdu neumí nebo ho prostě flákají, byť by ho, při troše snahy zvládli bez problémů. V tom případě kárám. A že takových, co běhají bez snahy na trénincích, vidím dost. A na závěr… neberu rozdíl mezi běžcem a běžkyní.
Jirka, běžecký trenér TEMPO MAKERS