Nedávno jsem psal článek do časopisu RUN ohledně běžeckého tréninku pro určitou věkovou skupinu mimo jiné nad padesát nebo šedesát let. Samozřejmě vše souvisí s běžeckým stylem a možná ještě více než u mladších ročníků. Například jsem uvedl – problémem běžců 50+ často bývá neochota učit se novým věcem. Stále totiž platí takové jednoduché klišé – běhám rychle, běhám správně. Přiznat si, že tomu tak není, je jisté narušení ega dotyčného, což není žádoucí. Divíte se poté, že máte často zdravotní problémy?
Všechny tyto aspekty registruji a snažím se je pochopit a přijmout. Drží mě základní myšlenka – chci běhat dlouho, dobře a bez zranění. Podle toho poté směřuji svoji běžeckou přípravu. Není to rezignace nebo lenost rychle běhat, ale rozumné rozhodnutí vůči svého věku. Ano, určitě mám na to běhat ještě rychle a občas s tou představou zápasím, ale volím jinou cestu. Mojí hlavní náplní již není pokoření osobních rekordů či běhání jako dvacetiletý s cílem, stále někomu dokazovat, jak jsem úžasně dobrý běžec, že stačím i těm mladíkům. Cílem je běhat opravdu pro radost, pro zdravý pohyb, pro fyzickou i duševní pohodu, prostě si běh užívat. Navíc chci k této myšlence přivést hodně běžců a běžkyň zvláště v uvedené cílovce 50+. To ale neznamená, že trénink by neměl být kvalitní. Právě naopak. Kvalita nade vše ale v rozumné míře, kde převládá správný běžecký styl, odpovídající zátěž a dostatečná regenerace.
Na mé tréninky chodí běžci a běžkyně, kteří tuto věkovou hranici již překročili nebo se k ní rychle blíží . Snažím jim dát opravdu kvalitu v tréninku, ale pozor, nikdy je nenutím dělat vše tak, aby na konci tréninku byli vyčerpaní a odcházeli z něho jako po prohrané bitvě. Rozhodně tohle nemám za cíl. Nebudu je z tréninku vyhazovat. Mohu jim vše vysvětlit, ale hlavně oni sami musí mít v hlavě vše srovnáno, co je v takovém věku pro ně dobré a co již nikoliv. Stále platí, že z tréninku by měl člověk odcházet nabitý novou energií a ne vybitý jak baterky. Každý má svoji hranici jinde a každý musí vědět, zda již dosáhl její úrovně nebo je už za ní.
Musím dodat, že někdy u mnohých vidím po tréninku hodně strhané obličeje bez radosti, bez nadšení, bez energie, ale se spoustou falešných přetvářek, že trénink byl skvělý a jak si ho užili. Přitom stačilo trochu slevit a jít na hranici svých možností, která radost přináší.
Ano, někteří i v tomto věku mají vysoké cíle. Pak ale záleží na nich, zda tyto cíle jim za tu dřinu stojí, protože občas (možná většinou) to končí zraněním či nemocí. Prostě neodhadnou, co ještě zvládnou. A teď nemluvím jen o běhu. Nebudu říkat, že dělají chybu, protože je to jejich tělo, jejich zdraví a jak s tím naloží, je jen na nich.
Mnozí si občas dělají legraci z toho, že za pár let již budou místo běhání jezdit na vozíčku. Možná to není až tak nereálné, když vidím jak vše ve svém věku přehání. K zamyšlení to stojí, co myslíte?
A abych končil optimisticky, jedna definice, kdo je vůbec optimista – optimista je jen špatně informovaný pesimista 😊. Ať vám to běhá a dlouho vydrží.
Jirka, běžecký trenér TEMPO MAKERS