Děti jsou naše budoucnost. Toto heslo je známé několik století. V poslední době ještě více nabývá na aktuálnosti i co se sportu týče. Stále se podivuji nad tím, jak rodiče pro své děti spíše dělají spíše opak tohoto rčení. Trénuji převážně běžce a běžkyně včetně dětí a co se v poslední době děje, mě nenechává klidným. O čem přesně mluvím?
Když je člověk mladý, dokáže skvěle vytrénovat svá pružná svalová vlákna a díky tomu i běhat výrazně rychleji. Proto odborníci ve škole či v atletice vymezili délky běžeckých závodů pro děti, aby u nich maximálně rozvíjeli hlavně rychlost, dynamiku, výbušnost a koordinaci. Myslím, že ví, proč tak dělají a s tím naprosto souhlasím.
Jenže dnešní tendence některých dětí je již v ranném věku běhat co nejdelší tratě. Není vůbec výjimkou, že deseti a jedenáctileté děti dnes pravidelně běhají závody na pět a deset kilometrů a delší. Přiznám se, že to nevidím rád a nesouhlasím s tím. Kdyby to bylo jednou dvakrát do roka, ale ono je to vícekrát, a to nemluvím o volných bězích, kdy běhají i mnohem delší běhy. Je třeba vzít v potaz, že ty děti nemají na tak dlouhé běhy fyzické předpoklady (vyvinutá svalová hmota, cílený kvalitní trénink, atd.). A co mě nejvíce znepokojuje, že rodiče je v tom podporují. Ti by naopak měli být rozumní a svým dětem tohle rozmluvit nebo se alespoň poradit s nějakým zkušeným trenérem či odborníkem. Jenže vidina obdivu u druhých je mnohem silnější argument než zdraví dětí.
A možná zde je ten hlavní problém. Chtějí rodiče pro své děti to nejlepší, nebo se do toho promítají jejich nenaplněné ambice či chtějí díky tomu děti zviditelnit bez ohledu, co by to mohlo mít za následky? Ano, mohou být výjimky, ale vše je potřeba pečlivě uvážit. Proto máme odborné sportovní lékaře, kteří umí tohle vše posoudit. Mohu uvést několik příkladů, které mě doslova zaráží, ale spíše to řeknu obecně. Znám několik dětí, co takto běhá. Mnohé neběhají správně stylově, nemají základní atletickou průpravu, nemají správně vyvinuté svalstvo, kvalitní trénink a mnoho dalších „nedostatků“. Výsledkem může být zranění v brzkém věku, opotřebení určitých kloubů a někdy i nechuť k běhu v pozdějším věku.
Vím, že tohle neovlivním, ale mlčet nemohu. I u dětí preferuji postupný přechod bez zbytečně velkých skoků. Pokud má někdo talent, poctivě a kvalitně trénuje, jeho doba časem určitě přijde včetně výsledků. Znám mnoho talentů, které právě díky tomu o čem píši neposlechlo a výsledek se brzy dostavil. Skončili díky velké únavě a mnohdy i zranění. Škoda „Bycha honit“, jak se říká.
Veďte děti k běhání, respektive ke sportu, ale použijte selský rozum a ne obdiv.
Jirka, běžecký trenér TEMPO MAKERS