Jedno hezké rčení praví – asfalt je pro auta, lesní cesty pro běžce.
V posledním období jsem dospěl k názoru, že mé běžecké touhy již zcela nenaplňují závody konané ve městě nebo na tvrdém povrchu, respektive na silnici. Od malička jsem tíhnul k běhání v terénu, přírodě a účastnil se spoustu takových závodů. Pro kluka pocházejícího z malé vesničky, vlastně logická volba. V uplynulých letech jsem se snažil v Plzni a okolí pořádat závody v přírodě o délce čtrnácti kilometrů. Problémem bylo najít volné termíny a i zájem nebyl nikterak velký. Konkurovat zaběhnutým závodům s velkým zázemím a organizační strukturou, jsem díky tomu, že vše zajišťuji sám, nemohl a ani nechtěl. Neberu tento fakt jako prohru, ale velkou zkušenost a výzvu k jiným aktivitám.
V poslední době mě běhání ve členitém terénu, navíc v krásné přírodě, baví ještě více. Silniční běhy rozhodně nezavrhnu a budu je i nadále podporovat, přesto můj cíl je příroda. S tím souvisí i rčení uvedené na začátku. Tréninky v terénu, které hlavně přes letní období pořádám, jsou náročné, přesto velice efektivní. Mé pravidelné tréninky v Klatovech na Hůrce, na Práchni v Horažďovicích či v různých lokalitách v Plzni jsou žádané a baví, i když mnozí z nich odchází s těžkými nohami. Náročné výběhy kopců, to je rychlost na rovině. Známé pravidlo, které v praxi výborně funguje.
Možná si řeknete, že za pořádnými kopci musíte vyrazit na pravé hory a nejlépe do ciziny. S tímto názorem nesouhlasím. V Plzni a okolí (věřím, že i v jiných městech), zhruba ve vzdálenosti do dvaceti kilometrů, se najde spoustu krásných míst k běhání. Mnohdy stačí sednout na MHD a vystoupit na konečné a po pár stovkách metrů jste v nádherné přírodě plné náročných kopců. Nevím jak vám, ale pro mě má běhání v přírodě i druhý aspekt, a tím je jistý druh relaxace či meditace. V krásné přírodě si odpočine hlava, nasytí se oči při nádherných výhledech a zároveň načerpám mnoho nové energie, byť musím zdolat několik strmých konců, při kterých se hodně vydám ze sil. Jenže energii, kterou myslím, je pozitivního charakteru, která nám pomáhá nejen v běžeckém výkonu, ale umí zároveň posílit i psychicky. Tohle je myslím ten největší přínos běhu v přírodě. Myslíte si totéž?
Zkuste vše na sobě nebo přidejte se ke skvělé partě TEMPO MAKERS.
Také atletickou dráhu mám moc rád, ale o tom příště…
Jirka, běžecký trenér TEMPO MAKERS