Dnešní sloupek věnuji všem, kteří poctivě trénují, ale zúčastní se jen minimum závodů či vůbec žádných. Patří k nim i moje osoba. Často dostávám otázky typu – na jaký závod trénuješ nebo proč vůbec trénuješ, když nezávodíš? Odpovím sám za sebe, i když podobně může odpovědět mnoho běžců a běžkyň v mém okolí.
Trénuji hlavně proto, abych měl dobrou fyzickou kondici, procvičoval běžecký styl, který učím a díky tomu mohl vést kvalitní běžecké tréninky, při kterých se naběhám dost. Samozřejmě, že bych závod zvládl, ale uvedené argumenty jsou prioritní a mají přednost. Navíc jsem již nějak přesycen závody s označením masové a vedoucí mnohdy centrem měst na tvrdém povrchu dlažebních kostek či zámkové dlažby. Výjimky jsou možné a pokud poběžím, tak z pozice běžeckého vodiče nebo podpořím malý místní závod.
Co mě ale naplňuje nejvíce a při čem si nejlépe odpočinu, je zase běh. Proto spolu Terkou vybíháme nejraději do lesa, do parku či podél řeky, prostě do přírody, kde je prostředí k běhu nejpřirozenější. Deset či dvanáct kilometrů v terénu je pro nás oba úžasný relax. Tempo přizpůsobíme terénu nebo počasí či nastavíme takové, abychom si mohli bez problémů popovídat, prostě na pohodu.
Tímto svým přiznáním odpovídám na otázky položené v úvodu. Zároveň nechci nikoho odradit od závodů. Jen jsem uznal za vhodné vysvětlit, proč vůbec trénuji, když neběhám závody. Dokonce si myslím, že běžců s podobným názorem je více.
Běh si chci maximálně užívat bez zbytečného stresu či tlaku na čas a výsledek. Svým přístupem chci motivovat ostatní k běhání a ukázat, že závod nemusí být tím hlavním důvodem, proč začít běhat. Cílem může být již avizovaná dobrá fyzická kondice, díky tomu i psychická pohoda, dobré zdraví, správný životní styl a pozitivní pohled na život. A že se občas postavíte na start závodu je důkazem, že běháte rádi a máte k němu kladný vztah, a to je nejdůležitější.
Přeji hodně naběhaných kilometrů ať už na závodě nebo jen tak pro radost v přírodě.
Jirka, běžecký trenér TEMPO MAKERS