Již delší dobu se zabývám tématem, zda ještě dokážeme zaběhnout závod naplno. Mám k tomu dostatek materiálu při přípravě tréninkových plánů pro ty, které tímto způsobem připravuji a na základě jejich reportu a mého osobního dohledu při závodu, je analyzuji a hodnotím. Zároveň se snažím vše porovnat s mými dlouholetými zkušenostmi včetně výkonů kolegů běžců, se kterými jsem často běhal závody i trénoval.
JEN POVINNÁ FRÁZE nebo SKUTEČNOST?
Běžet naplno. Co tento pojem obsahuje? Každý běžec, respektive sportovec, chce v tom co dělá se zlepšovat, zvyšovat výkonnost, být prostě lepší a rychlejší. Prakticky je jedno, zdali se jedná o profesionála či amatéra, respektive hobby běžce. Každý sportovec má v sobě touhu vyhrávat, ať už v samotném závodě nebo v souboji sám se s sebou. Do každého závodu jde tudíž naplno, jak sám říká. Podle mých zkušeností, ale tomu tak často není a stává se z tohoto větného spojení spíše typická fráze, poněkud alibisticky vyřčená než je skutečnost. Znám samozřejmě i běžce, kteří opravdu závod běží naplno. Jenže těch je dnes myslím hodně málo.
Moje zkušenost na tohle téma je zajímavá, ale musím se vrátit do svých mladších let. Tím nechci říct, že i v současné době nedokážu běžet závod naplno. Mnoho menších závodů, kdy neběžím jako běžecký vodič, jsem takto absolvoval i v pozdějším věku.
CO ZNAMENÁ BĚŽET NAPLNO
Běžet závod naplno znamená, vydat se opravdu ze všech sil a nechat na trati všechno, jak se povídá, ale také plní. Povětšinou jsme dobíhali s mlhou před očima, žaludkem v krku a v cíli padli a nemohli popadnout dech. Jít se rychle osprchovat a převléknout do suchého byl problém. Ale pozor! Nebyla to známka menší výkonnosti, jak by mnozí namítli, ale opravdu skutečnost, že jsme se vydali ze všech sil. Po závodě bylo potřeba delší doby na regeneraci a k náročnějšímu tréninku se vrátili až po několika dnech, kdy nám byl nařízen poctivý a nutný odpočinek. Trénovat naplno, kdy tělo není správně a dostatečně zregenerované, je špatné a kontraproduktivní.
V reportech od běžců, kterým zpracovávám tréninkový plán, se občas objevuje, že dotyčný absolvoval víkendový závod naplno a přestože se vydal ze všech sil, klidně může pokračovat v náročné přípravě. Něco mi na tom vždy nehraje. Že by měl takovou výbornou výkonnost? Ne, jen se prostě nevydal ze všech sil. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale mé zkušenosti říkají, že vím o čem mluvím.
UMÍŠ VŮBEC V DNEŠNÍ DOBĚ BĚŽET ZÁVOD NAPLNO?
Moje odpověď zní ANO, ale jen někteří z běžců a moc jich není. Záleží totiž na samotném běžci, zda je ochoten ze sebe vydat vše a nebát se, že ho při tom bude všechno hodně bolet. Na svých trénincích častokrát nabádám běžce, aby do jistého běhu či cvičení dali maximum. Narovinu jim řeknu, ať se vydají ze všech sil. Snaha je pokaždé vidět, ale jakmile začínají docházet síly a je potřeba vystoupit ze své komfortní zóny a pořádně se do toho opřít, v tu chvíli mnozí zpomalí a již neběží naplno. Bez těchto drobných detailů, které jsou ale rozhodující, se nikomu nepodaří zrychlit na úroveň, na kterou trénuje. Atletika, respektive běhání, je krásným sportem, ale i když chceš něco dokázat, třeba jen sám sobě, musíš si sáhnout na dno sil. A právě na těchto trénincích se všichni běžci a běžkyně učí jak běžet závod naplno. Někdo se kousnout umí, někdo bohužel ne.
Důvodů, proč neběžíš závody naplno je několik:
- Neochota si sáhnout na dno sil
- Neochota vystoupit ze své komfortní zóny bolí
- Šetříš si síly na další závod
- Hodně nabitý termínový kalendář nutí k opatrnosti
Právě zbytečně mnoho naplánovaných závodů je nejčastější příčinou, proč neběháš závody naplno. Naše hlava má vše v paměti a podle toho i reaguje. Jestliže ví, že za týden či dva běžíš další náročný závod, hlava tě podvědomě nutí šetřit síly. Tomu naprosto rozumím, ale co naopak nechápu, proč máš tudíž naplánováno tolik závodů? Vždycky, nejen ve sportu by mělo platit, že kvalita by měla převládat nad kvantitou. Jenže je tomu přesně naopak. Dnes je „IN“ běhat co nejvíce závodů a sbírat medaile za účast. To rozhodně správné není a nikdy nebude.
ROZDÍLNÝ PŘÍSTUP DLE VĚKU
Výše uvedené většinou platí pro mladší ročníky, navíc velmi ambiciózní běžce, kteří si opravdu chtějí zaběhnout co nejlepší čas nebo bojovat o skvělé umístění. Pro běžce či běžkyně ve věku nad 45 let zase chápu, že i v tomto věku si chceš některé vybrané závody zaběhnout naplno a zkusit, čeho jsi ještě schopen. Ale takových závodů by za rok mnoho být nemělo, protože s přibývajícím věkem se především regenerace několikanásobně prodlužuje. Samozřejmě je vše individuální podle schopností daného jednotlivce.
HOBBY BĚŽEC VERSUS PROFESIONÁL
Aby nedošlo k omylu. Tento článek je určen právě pro tebe, hobby běžce, kdy máš běh jako svoji velkou vášeň a rád bys díky tomu dosáhl i nějakých dobrých výsledků. Nelze se srovnávat s běžci profesionály. V jejich případě by prakticky každý závod měl být absolvován naplno. Oni si totiž mohou dovolit mnohem kvalitnější regeneraci než hobby běžec. Navíc si mohou svůj denní režim nastavit dle požadavků tréninku a závodu. Regenerace je tudíž kratší a hlavně výkonnost poměrně vyšší. Rozhodně zapomeň na nějaké kopírování jejich tréninků. Na tuto skutečnost už doplatilo mnoho amatérských běžců a běžkyň. Je hezké se chovat jako profesionál, když podmínkami jsi ryzí amatér. Tato skutečnost se ti může později vymstít nejvíce nějakým nepříjemným zraněním.
DOPORUČENÍ PRO HOBBY BĚŽCE
Předpokládám, že máš na celý rok nebo minimálně na půl roku připravenou termínovku závodů, které by sis rád zaběhl a na ně poctivě trénuješ. Zkus si přesto vybrat závody, na kterých ti záleží, ty běžet naplno a pokusit se o skvělý čas či umístění. Ostatní závody si dej tréninkově, ale ani tyto závody jen nevyklusávej, ale běž alespoň v takovém tempu, abys byl se svým výkonem vnitřně spokojen. Přece jen závod je závod a neměl by být jen tak vypuštěn. Stále něj na paměti slovo „závody“, takže bys měl opravdu závodit. Z tohoto důvodu se závody pořádají, tak naplň význam tohoto slova.
Přijde mi naprosto zbytečné se zúčastnit závodu a celý ho jen vyklusat. K tomu závod nepotřebuješ, ale můžeš se proběhnout někde doma, v parku, v přírodě, prostě sám bez toho, aniž bys měl číslo na hrudi.
ZKUS NA KAŽDÉM ZÁVODĚ PROSTĚ ZÁVODIT
Na druhou stranu, běžet každý závod naplno prostě nejde. Je jen otázkou času, kdy tě dožene únava, která se nakonec projeví ve formě nechuti běhat, natož pak ještě závodit. I takové běžce i běžkyně jsem ve své praxi poznal a vlastně potkávám stále. Nechuť běhat je ještě ta lepší varianta. Mnohem horší je případné zranění. Přitom stačilo omezit závody na přijatelnou mez, vybrat si ty, na kterých ti záleží a tomu podřídit i kvalitní přípravu.
KOLIK ZÁVODŮ JE OPTIMÁLNÍ
Nastává otázka, kolik závodů je optimální množství. Každý běžec či běžkyně má své limity jinde. Záleží nejen na výkonnosti, ale také věku. Osobně si myslím, že po každém odběhnutém závodě by měly být minimálně dva až tři týdny bez závodů, v závislosti na délce závodu. Uvedenou dobu věnovat regeneraci a následně kvalitnímu tréninku. Pokud si dáš například půlmaraton opravdu naplno, doporučuji pauzu měsíc do dalšího závodu. V případě maratonského závodu ještě delší dobu. A věř, že i naplno odběhnutá desítka ti vezme spoustu sil. Přestože doba regenerace, v tomto případě, není tak dlouhá.
OSOBNÍ ZKUŠENOST K NEZAPLACENÍ
Ani v tomto případě nemluvím jen teoreticky, ale vycházím ze své praxe. Ve své velké naivitě jsem se do stejné situace dostal před několika lety. Po jedné zimní přípravě, kdy jsem byl skvěle připraven a cítil, že zvládnu vše, měl jarní termínovku doslova přeplněnou. Prakticky ob týden půlmaraton a vždy naplno a skoro pokaždé i osobák. Jenže po dvou měsících jsem začal stagnovat a přišla i zmiňovaná nechuť a v jistém smyslu i vyhoření. Podzimní závody jsem prakticky jen odběhal bez touhy závodit, natož pak běžet naplno. Celá tato situace mi otevřela oči a od té doby si plánování závodů, které poběžím opravdu závodně, pečlivě vybírám.
CO PORADIT ZÁVĚREM
Z každého závodu bys měl odcházet spokojen, že jsi pro výsledek udělal maximum. Nemusíš běžet úplně naplno, ale mít čistě svědomí, že doba, kterou jsi strávil poctivým tréninkem, nebyla promarněna. Prostě se chovat jako správný běžec a běžkyně.