Pravidelnost v běhání je základem úspěchu nejen v tomto sportu, ale všeobecně v každém sportovním odvětví. Jakékoliv vynechání, znamená do jisté míry pokles výkonnosti, pokud není odpočinek plánovaný. Rychlobruslařský trenér Martiny Sáblíkové Novák, kdysi vyřkl jednu myšlenku, která se sice týká vrcholových sportovců, ale s trochou nadsázky ji mohu použít i zde.
„Pokud Martina vynechá každý týden jeden trénink, dohromady za rok je to 52 tréninků, což se musí někde projevit.“
Přesně tento problém řeší všechny kluby nejen u nás v Čechách, ale i prakticky na celém světě. Ano, vše se týká i mého běžeckého spolku, respektive klubu, který provozuji. Vždycky přemýšlím, k čemu bych celou tuto problematiku přirovnal. Jazyková škola je velkým příkladem. Rozhodnete se naučit nějaký cizí jazyk a přihlásíte se do školy. Poctivě budete muset absolvovat všechny hodiny za s sebou, abyste se cizí jazyk dobře naučili. Pokud třikrát vynecháte, učitel na vás čekat nebude. Chybějící látku se budete muset doučit, abyste učivo dohnali. Učitel na vás nebude brát ohled.
Podobně vše funguje i v běžeckém klubu, do kterého docházíte „jedenkrát týdně“. Jednou vynecháte, nevadí. Jenže někteří vynechají i měsíc či dva nebo přijdou jednou za tři týdny či mají jinou nepravidelnou docházku. Co následuje? Po patnácti minutách doslova křičí, že již nemohou, nechytnou dech, bolí nohy a další věci s tím související. A stejně jako v jazykovce, ani zde se nemůže trenér kvůli jednomu či dvěma běžcům vrátit o několik tréninků zpět a zbylým dvaceti běžcům a běžkyním dát opakování. A protože pokaždé někdo chybí, všichni běžci by ve své výkonnosti spíše klesali než se posouvali zpět. Píši vše obecně, proto pokud přijde nemoc, je vše omluvitelné. Ale ta nepřichází tak často a pokud ano, je problém někde jinde.
Vyjádřím se narovinu, jak si vše představuji a mělo by i tak fungovat. Pokud se do něčeho přihlásím, udělám vše proto, abych si jednou za 168 hodin udělal jednu hodinu času volnou a věnoval ji tomu, na co jsem se přihlásil. Jako člověk budu moc rád, když dotyčného uvidím klidně po měsíci, ale jako trenér to rád nemám a chci ho vidět každý týden. A jak tvrdím, vynechat jeden trénink nevadí, dva a více už je problém. Určitě se necítíte dobře vůči sobě, ale hlavně vůči týmu, se kterým trénujete. Pokud se chystáte přihlásit do takové klubu, mějte tohle na mysli. Vše má jednu velkou výhodu.
Skupina stejně naladěných běžců, která se pravidelně potkává, se naučí více, než když se uvidíte jednou za měsíc navíc bez jakékoliv omluvy, to v lepším případě (čirá dlouholetá zkušenost). Nemluvím o tom, jak té partě chybíte.
Jirka, běžecký trenér TEMPO MAKERS